O ČR

Česko je území nynějšího státu Česká republika a též neoficiální a kontroverzní zkrácený název tohoto státu.

Leží ve vnitrozemí ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem, na severu s Polskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Rakouskem. Skládá se ze tří historických zemí – Čech, Moravy a Českého Slezska, přičemž od roku 1920 jsou součástí Čech a Moravy malé okrajové části původních Dolních Rakous, kterými jsou České Velenice s okolím (tzv. Vitorazsko), a Valticko s tzv. Dyjským trojúhelníkem.

Počátky samostatného českého státu spadají do druhé poloviny 9. století. V letech 1526–1918 bylo Česko včleněno do rakouské monarchie, v letech 1918–1992 (mimo válečná léta) do Československa. Svrchovaný český stát byl formálně obnoven 1. ledna 1969 pod názvem Česká socialistická republika (ČSR) jako součást federativní Československé socialistické republiky, v roce 1990 dvakrát přejmenované na ČSFR. Název byl změněn na Česká republika (ČR) od 6. března 1990 Ústavním zákonem České národní rady „O změně názvu České socialistické republiky“. 1. ledna 1993 zanikla Česká a Slovenská federativní republika, jejímž členem do té doby Česká republika byla, čímž se Česká republika stala subjektem mezinárodního práva, a nabyla účinnosti první Ústava České republiky.

Česká republika je členským státem Severoatlantické aliance[1] (NATO) a v rámci Evropské unie[2] (EU) také jedním ze čtyř států Visegrádské skupiny (V4).




Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století se stát konsolidoval, byla k němu připojena Morava a stal se královstvím. Svého vrcholu dosáhl za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války.

V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V roce 1547 a v roce 1618 vypuklo proti panovníkovi ozbrojené povstání. Defenestrace místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni. Začala násilná rekatolizace českých protestantů.

Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Koncem 18. století se začalo v českých zemích projevovat české národní obrození, tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci.



14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území (tedy v Česku) vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.






Zákonem o federalizaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se dosud unitární stát formálně změnil na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR).

Politické poměry v zemi změnila sametová revoluce 17. listopadu 1989.

Název Česká republika platí na základě ústavního zákona č. 53/1990 Sb. od 6. března 1990, jímž byl z názvu vypuštěn přívlastek socialistická. Ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. zavedla Česká národní rada s účinností ode dne vyhlášení (13. března 1990) státní symboly, které po předchozích 21 let českému státu zcela chyběly: českou hymnu, malý a velký státní znak a státní vlajku složenou ze dvou stejně širokých pruhů, spodního červeného a vrchního bílého, při poměru šířky vlajky k délce 2:3.

29. března 1990 se název federace změnil na Československá federativní republika (ČSFR) a 23. dubna 1990 byl upraven do podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.

Jako státní útvar přestalo Československo existovat 31. prosince 1992, kdy se mírovou cestou federace rozpustila a dosavadní národní republiky se osamostatnily, převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky.





Samostatná Česká republika
12. března roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválilo v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004.

Strategii rozvoje v letech 2007 až 2013 popisuje Národní strategický referenční rámec. Logo České republiky je tvořeno pěti barevných bublinami různého tvaru a nápisem Czech republic.

Státní symboly České republiky jsou velký státní znak, malý státní znak, česká vlajka, prezidentská standarta, státní pečeť, státní barvy (trikolóra) a česká státní hymna Kde domov můj?.

Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika, užívaným jednoslovným názvem jeho území (někdy i státu samotného) je Česko; část veřejnosti však k tomuto názvu zaujímá z různých důvodů nepříznivý postoj a o používání jednoslovného označení se stále vedou spory. Někteří z odpůrců slova Česko používají pro celé území státu označení Čechy, což je zejména na Moravě většinou považováno za urážlivé.[3]

Podrobnější informace naleznete v článku Spor o užití slova Českočláncích.



Politický systém
Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém České republikyčláncích .Mapa České republikyČeská republika je demokratická parlamentní republika. Výkonnou moc má prezident a vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let oběma komorami Parlamentu. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.

Parlament ČR je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát.



Územní kraje
Území České republiky se dříve dělilo na 7 krajů podle Zákona o územním členění státu v novelizovaném znění. Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960, ještě před federalizací Československa. Z hlediska zákona tyto kraje stále existují, v praxi jsou však zastíněny existencí nových, samosprávných krajů.




7. územních krajů sídlo kraje

--------------------------------------------------------------------------------

Středočeský kraj Praha
Jihočeský kraj České Budějovice
Západočeský kraj Plzeň
Severočeský kraj Ústí nad Labem
Východočeský kraj Hradec Králové
Jihomoravský kraj Brno
Severomoravský kraj Ostrava



Od 1. ledna 2000 bylo ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků, jejichž názvy obsahovaly slovo kraj. Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji, přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960. Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor



14 samosprávných krajů sídlo kraje obyvatelé
(09/2006)

--------------------------------------------------------------------------------

hlavní město Praha (A) 1 186 618
Středočeský kraj (S) Praha 1 171 200
Jihočeský kraj (C) České Budějovice 630 063
Plzeňský kraj (P) Plzeň 553 896
Karlovarský kraj (K) Karlovy Vary 304 770
Ústecký kraj (U) Ústí nad Labem 823 725
Liberecký kraj (L) Liberec 430 285
Královéhradecký kraj (H) Hradec Králové 549 620
Pardubický kraj (E) Pardubice 507 425
Vysočina (J) Jihlava 511 406
Jihomoravský kraj (B) Brno 1 132 350
Olomoucký kraj (M) Olomouc 639 857
Zlínský kraj (Z) Zlín 589 975
Moravskoslezský kraj (T) Ostrava 1 249 778

--------------------------------------------------------------------------------

08.02.2008 22:41:37 | Autor: Paipr a Jenda | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se